Welcome to the memorial website dedicated to the crew of KX-B.
Vítejte na stránkách věnovaných památníku posádce KX-B.
Unveiling the Monument at Petten on Wednesday 17th October 2012
Odhalení památníku, Petten, středa 17. října 2012
It’s done. The unveiling of the monument took place as scheduled in cool breezy, but dry, conditions. The project team arrived the day before and, with the help of members of staff of the Dutch water company HHNK (on whose land the monument stands), finalised preparations for the event. The Czech contingent arrived by coach from De Kooy airbase an hour before the start, having been flown in from the Czech Republic by military aircraft that morning. They assembled with other invited guests in the De Dijk Te Kijk visitor centre, made available for the day by HHNK. The Dutch hosts allowed a Czech military honour guard to stand over the monument, for now shrouded in a parachute. They were members of 222nd Šiškova Training Squadron based at Náměšt nad Oslavou in the Czech Republic.
Povedlo se. Odhalení památníku proběhlo podle plánu za studeného a větrného počasí, ale bez deště. Projekční tým dorazil na místo už den předem a za pomoci zaměstnanců holandské vodohospodářské organizace HHNK (památník stojí na jejich pozemku), dokončili poslední přípravy. Česká skupina přiletěla společně vojenským speciálem v den odhalení. Společně s ostatními hosty se shromáždili v informačním středisku Dijk te Kijk, které nám bylo pro tento den propůjčeno HHNK. Památník byl zahalen v padákovém hedvábí a střežen českou čestnou stráží se svolením hostitelů. Tuto stráž tvořili příslušníci 222. “Šiškovy” výcvikové letky ze základny u Náměště nad Oslavou v České republice.
The ceremony started at 1400hr as Mrs Ria Schmeider, holder of the MBE and of the Order of Oranje-Nassau, welcomed everyone present. Speeches followed, given by Mrs Marian Dekker, Mayor of Zijpe, Mr Jaroslav Horák, Czech Ambassador to The Netherlands, and Brigadier General Jiří Verner, Commander of the Czech Air Force. Following the speeches Mrs Dekker and General Verner returned to the monument with local schoolchildren Perry Heneweer and Demi Blonk to remove the parachute. A musical tribute, Škoda Lásky, was played beautifully by Mr Frans Oud and Mrs Zoe Veldt.
Odhalení začalo ve 14.00 hodin kdy paní Ria Schmieder, nositelka britského řádu MBE a holandského řádu Oranje-Nassau, přivítala všechny přítomné. Slavnostní projevy přednesli paní Marian Dekker, starostka Zijpe, pan Jaroslav Horák, velvyslanec České republiky v Holandsku a brigádní generál Jiří Verner, velitel letectva armády České republiky. Po projevech se k paní Dekkerové a generálu Vernerovi připojili Perry Heneweer and Demi Blonk, žáci místní školy a společně památník odhalili. Hudební vložku Škoda lásky krásně zahráli pan Frans Oud and paní Zoe Veldtová.
Twenty seven wreathes were laid by members of all those countries and groups associated with the project, including one from each of the families of the six crew members, all of whom were present for the occasion. This group included Mrs Vlasta Šišková, widow of General Alois Šiška, the only member present from that generation. It also included a group of three eyewitnesses to the landing of the dinghy in January 1942. One, Mr Thomas Zuijderland, had been in touch with the surviving crew members since the early nineties. The laying of wreathes was followed by a rendition of the Last Post by trumpeter Mr Koen Scheurs, a minute’s silence, and the Reveille. The ceremony concluded with a speech by Mrs Dagmar Johnson-Šišková and the presentation of the Certificate of Adoption to the headmaster of De Springschans School, Mr. Mart Sevenhuijsen. A reception was held afterwards for invited guests at the Watersnip Restaurant at the far end of the village.
Představitelé z řady zemí, zájmových organizací a zástupci přítomných rodin všech členů posádky položili celkem 27 věnců. Mezi příbuznými byla také paní Vlasta Šišková, vdova po generálu Šiškovi, jako jediná ze stejné generace. Přítomni byli také tři očití svědci vyplavení gumové člunu v lednu 1942. Jeden z nich, pan Thomas Zuijderland byl v kontaktu se třemi trosečníky od začátku 90. let. Po položení věnců odtroubil pan Koen Scheurs Večerku, po které následovala minuta ticha a Budíček. Paní Dagmar Johnson – Šišková pronesla závěrečnou řeč a posledním bodem programu bylo předání Osvědčení o převzetí záštity nad památníkem. Toto osvědčení převzal ředitel školy de Springschans, pan Mart Sevenhuijsen. Všichni pozvaní se poté odebrali na restaurace Watersnip na opačném konci Pettenu, kde byla uspořádána recepce.
_______________________________________________________________
The speeches below are the verbatim transcripts, with their Czech translation, from the unveiling ceremony.
We have not altered these speeches in any material way.Níže uvedené projevy jsou ve své původní verzi včetně českého překladu, tak jak byly předneseny při odhalení.
Jejich obsah nebyl žádným způsobem změněn.
_______________________________________________________________
Mrs Marian DEKKER, Mayor of the Municipality of Zijpe
Paní Marian DEKKEROVÁ, starostka Správy Zijpe
Mr Ambassador, Mr Queen’s Commissioner, Mrs. Šišková, Mr and Mrs Johnson-Šišková, family members of the Czechoslovakian crew, representatives of the Dutch Army, the Czech Air Force, the British Air Force, representatives of the “General Šiška” squadron, fellow mayors, beste kinderen van de Springschans, ladies and gentlemen,
Pane velvyslanče, pane královský zmocněnče, paní Šišková, pane a paní Johnson –Šiškovi, rodinní příslušníci československé posádky, představitelé holandských ozbrojených sil, českého letectva, britského královského letectva, představitelé letky generála Šišky, kolegové starostové, žáci školy van de Springchans, dámy a pánové,A heartfeld welcome to this special occasion. The municipality of Zijpe is proud to be your host today. You are in the village of Petten, a village that suffered severely during the Second World War. The main reason for that is of its location near the sea. The village was cleared in 1942 and for the most part demolished by the occupying forces who situated part of their (so-called) Atlantic-wall here. Srdečně Vás vítám při této mimořádné příležitosti. Správa Zijpe je hrdá na to, že může být dnes hostitelkou. Nacházíte se v Pettenu, vesnici, která velice utrpěla za 2. světové války. Hlavní příčinou byla její poloha v blízkosti moře. Vesnice byla vyklizena v roce 1942, většina domů zbourána okupačními jednotkami, které na jejím místě postavily část atlantického obranného valu.From Petten and other villages on the coast, many Dutch citizens tried to cross the sea to England in order to join the Allied forces. The members of the Czech crew did the same. They refused to practise their professions of Air Force pilot or flight engineer for the occupying forces/for the Nazis. They fled their country, which had been occupied by the Nazis in 1938. Via Istanbul they managed to reach England, where they joined the Royal Air Force. They were brought together in a Czech squadron that carried out bombardments over Germany. At the end of 1941 they made a dramatic flight that ended in the North Sea between England and the Netherlands. For six whole days they floated on the North Sea in a dinghy. Three crew members did not survive the crash or the hardships at sea. The other three washed ashore on the coast of Petten, more dead than alive. They reached the shore a little south of where we are standing today. Dike workers, women and playing children noticed the dinghy in the water and helped them ashore. Three of those children are here today. Mr Zuijderland, Mrs Roersma and Mrs Selhorst, a warm welcome to you too. Ook u hartelijk welkom.Z Pettenu a ostatních pobřežních vesnic se mnoho našich občanů pokoušelo dostat přes moře do Anglie, aby vstoupili do řad spojeneckých vojsk. Členové české posádky udělali totéž. Odmítli vykonávat své povolání at už pilotů či palubních mechaniků ve prospěch nacistické okupační moci. Uprchli ze své rodné země, která byla okupována nacisty v roce 1938. Přes Istanbul se jim podařilo dosáhnout Anglie, kde se zapojili do královského letectva (RAF). Stali se příslušníky české peruti, která měla za úkol bombardovat německé cíle. Koncem roku 1941 provedla posádka nálet, který skončil dramaticky v Severním moři mezi Anglií a Holandskem. Po celých šest dnů se jejich člun zmítal na vlnách Severního moře. Tři členové posádky podlehli následkům nouzového přistání a útrapám v moři. Zbývající tři vyplavilo moře na pobřeží u Pettenu, vice mrtvé než živé. Místo, kde jejich člun dosáhl pevniny, je jižním směrem a jen málo vzdálené od mista, kde dnes stojíme my. Pracující na hrázi, místní ženy a děti, které si hrály na břehu, zpozorovali člun ve vodě a pomohli trosečníkům na pevninu. Tři z těchto dětí jsou dnes mezi námi. Vítám proto zvláště pana Zuijderlanda, paní Roersmu a paní Selhorstovou.Almost a year ago I received an email from Mr Roel Rijks. He told me the story of the Czech crew. I looked up some additional information on the internet and I can tell you I was deeply impressed by the story of Alois Šiška and his crew. You could say that their war, which started with the occupation of Czechoslovakia in 1938, lasted until 1990. It lasted until the Eastern Bloc collapsed and democracy was restored in the countries of Central and Eastern Europe.Téměř před rokem jsem obdržela dopis od pana Roela Rijkse, ve kterém mi popsal příběh české posádky. Vyhledala jsem si další informace na internetu a mohu Vás ujistit, že na mne příběh Aloise Šišky a jeho posádky hluboce zapůsobil. Dalo by se říci, že jejich boj, který začal okupací Československa v roce 1938, trval až do roku 1990: Trval až do té doby, kdy se Východní blok rozpadl a demokracie se vrátila do zemí střední a východní Evropy.After landing on shore, Šiška, Ščerba and Svoboda were captured by German soldiers. Seriously wounded and exhausted, they were taken to several hospitals and later transported to German Prisoner of War camps. The Nazis considered them to be deserters: they were Czech and therefore came from occupied territory, which was considered to be a German province. They had been called up for German military service. General Siska’s last camp was the notorious POW camp Colditz, where he was convicted to death. The end of the war arrived just in time. He was liberated by the Americans.Po vyplavení na pobřeží byli Šiška, Ščerba a Svoboda zajati německými vojáky. Těžce zranění a vyčerpaní prošli řadou nemocnic a později byli převezeni do zajateckých táborů v Německu. Nacisté je považovali za zběhy: byli Češi, a tudíž utekli z okupovaného území, které bylo považováno za součást Německa. Byli i povoláni k službě v německé armádě. Poslední zajatecký tábor generála Šišky byla notoricky známá pevnost Colditz, kde byl také odsouzen k smrti. Konec války přišel na poslední chvíli. Byl osvobozen americkou armádou.He was taken to England and spent several years in English hospitals before returning home to Czechoslovakia in 1947. After a few months at home, working for the air force, he was arrested for refusing to sign the application-forms to become a member of the Communist Party. Later on he was fired from active duty and banned from Prague. He worked the land as a farmer and repaired televisions. As an ex-RAF pilot, he was not allowed to have a career. Once again he was seen as a traitor. During the Prague Spring in 1968 his rehabilitation seemed likely, but the invasion of the Russians ended all hope of that. This lasted until 1990 and the collapse of the Soviet Union. His war finally ended then.Po osvobození byl převezen do Anglie a ztrávil několik let v anglických nemocnicích, než se vrátil domů do Československa v roce 1947. Po několika měsících doma, kdy už byl činný v letectvu, byl zatčen, protože odmítl podepsat přihlášku do komunistické strany. Později byl propuštěn z aktivní služby a vypovězen z Prahy. Pracoval v zemědělství a jako opravář televizí. Jako bývalému příslušníkovi RAF, mu nebylo dovoleno pracovat v odpovědné funkci. Opět byl považován za zrádce. V období Pražského jara v roce 1968 měl naději na rehabilitaci, ale sovětská invaze zničila jakoukoliv naději. Tato situace trvala až do roku 1990 a rozpadu Sovětského Svazu. Jeho válka tehdy skončila.Svoboda stayed in England after the war. Ščerba returned to Czechoslovakia just like Šiška and was similarly banned from having a career and only rehabilitated after 1990.Svoboda zůstal po válce v Angli. Ščerba se vrátil do Československa a, tak jako Šiškovi, mu bylo znemožněno normální pracovní zařazení a byl rehabilitován až po roce 1990:The three survivors of the crash came to Petten in 1992. They were here! They had an emotional reunion with Mr Zuijderland and some of the dike workers or their children.Tito tři, kteří přežili, navštívili Petten v roce 1992. Ano, oni tady byli! Následovalo velice emocioální setkání s panem Zuijderlandem a některými pracovníky hráze či jejich dětmi.Aloïs Šiška was the last of the three to pass away. He was buried with the greatest military honour in 2003. President Havel posthumously awarded him the highest military order of the Czech Republic.Alois Šiška zemřel jako poslední z nich. Byl pohřben s nejvyššími vojenskými poctami v roce 2003. President Havel mu posmrtně udělil nejvyšší vojenský řád České republiky.The General Šiška squadron asked permission from the municipality of Zijpe to place a monument on the dike in remembrance of the Czech crew of the Royal Air Force-bomber. We have cooperated on their initiative out of huge respect for this crew. Letka generála Šišky požádala Správu Zijpe o povolení k vybudování památníku právě zde, na počest české posádky bombardéru britského královského letectva. My jsme spolupracovali na tomto projektu jako projev hluboké úcty k této posádce.Every year on the 4th of May, we in the Netherlands remember those who fell in the Second World War and in the wars that followed since. New war memorials are still being erected, like this one today. And that’s a good thing, because it is important to remember the brave men and women that we owe our freedom to. It is important to realise that freedom is not self-evident. We owe our freedom to brave men like general Siska and his crew and we are grateful to them. We owe them a debt of gratitude. Unfortunately General Šiška himself spent most of his life living without that freedom. He called his autobiography “Flying for Freedom”. That illustrates the importance he attached to freedom. Zde v Holandsku si 4. května každoročně připomínáme konec druhé světové války a také války, které od jejího konce následovaly. Nové válečné památníky se stále objevují, právě jako tento dnes. A to je dobře, protože je důležité, abychom nezapomněli na statečné muže a ženy, kterým my vděčíme za naši svobodu. Je zapotřebí si uvědomit, že svoboda není na první pohled patrná. My vděčíme za naši svobodu statečným lidem, jako byl generál Šiška a jeho posádka a jsme jim zavázáni. My jim dlužíme tento dík. Bohužel sám generál Šiška prožil většinu svého života v nesvobodě. Nazval svou biografii “Létání pro svobodu”. Název sám ilustruje důležitost, jakou on svobodě přikládal.The children of the primary school in Petten have promised to maintain the monument. We will remember these men every year on the 4th of May. That way, we keep the memory alive. Not only in the Czech Republic, but also here in Petten.Žáci základní školy v Pettenu se zavázali, že se budou starat o tento památník. My sami si připomeneme tyto odvážné muže každý rok na 4. května. Takto zůstane jejich památka stále živá. Nejen v České republice, ale také tady v Pettenu.Thank you very much.Velice Vám děkuji._______________________________________________________________
Mr Jaroslav HORÁK, Czech Ambassador in the Netherlands
Pan Jaroslav HORÁK, velvyslanec České republiky v Holandsku
Ladies and gentlemen,
Dámy a pánové,
First of all, allow me to thank very much for having been invited here. I am really gratified to be in this particular reverent place on the occasion of the newly built Memorial in honour of the crew of KX-B, a Vickers Wellington bomber of 311 Czechoslovak Squadron RAF that crashed on 28 December 1941 over the North Sea.
V první řadě bych chtěl poděkovat za pozvání. Jsem opravdu poctěn tím, že mohu být na tomto místě při příležitosti odhalení nově vytvořeného památníku k poctě psádky KX-B, bombardéru Vickers Wellington 311. Československé bombardovací peruti RAF, který havaroval v Severním moři 28. prosince 1941.
It has been 70 years since the last tragic flight and following events happened. To commemorate this anniversary and out-of-ordinary courage of 6 Czechoslovak soldiers, members of the 222nd Training Squadron, together with Dagmar Johnson-Šišková, daughter of Alois Šiška, and Roel Rijks, our Dutch colleague, managed to raise proper financial funds for creating the Memorial. I would like to express my gratitude and thank all of those who are behind it, and who, as I am certain, do merit praise.
Letos uplynulo 70 let od tragického letu a toho, co následovalo. Příslušníkům 222. Výcvikové letky, společně s dcerou Aloise Šišky Dagmar Johnson-Šiškovou a jejich holandským kolegou Roelem Rijksem se podařilo sehnat nezbytné finanční prostředky, které umožnily vybudování tohoto památníku jako vzpomínku na výročí této události a poctu hrdinství 6 československých vojáků. Rád bych chtěl vyjádřit svou vděčnost a poděkoval všem, kteří přispěli k tomuto projektu a kteří, jsem si jistý, si zaslouží chválu.
I am proud that, as an Ambassador of the Czech Republic to the Netherlands, I am allowed to make a brief speech today.
Jsem hrdý na to, že ve své funkci velvyslance České republiky v Holandsku, mohu dnes pronést krátký proslov.
However, before I go back to the event of December 1941, let me mention the term – “hero”.
Než se vrátím k události z prosince 1941, rád bych se zamyslel nad termínem “hrdina”.
According to an encyclopedia, a hero is someone who has done something brave or good and is admired by a lot of people. Each of us can be a hero but not everybody possesses the real qualities. A hero knows what fear is, might be even frightened to death, but is able to take a risk, cross a threshold and go further. A Hero has the strength to overcome oneself, one´s own apprehension in order to help, to save lives of those who are desperate.
Encyklopedie říká, že hrdina je někdo, kdo udělal něco odvážného či prospěšného a je obdivován mnoha lidmi. Každý z nás se může stát hrdinou, ale ne každý má ty pravé vlastnosti. Hrdina ví, co je strach, může se dokonce bát smrti, ale je schopen riskovat, překročit pomyslný práh a jít dál. Hrdina má sílu překonat sám sebe, svůj vlastní strach aby mohl pomoci, či zachránit životy těch, kteří jsou v nouzi.
Real heroes are usually modest without their noses up. They do not consider what they did for others exceptional or extraordinary. It is something which can be taken for granted. You can often hear them say: “Well, we were just in the right place at the right time, and there was no other way for us.”
Skuteční hrdinové jsou většinou skromní a nejsou namyšlení.. Oni sami nepovažují, to co vykonali pro jiné, za vyjímečné či mimořádné. Je to ale něco, co může být považováno za samozřejmost. Často je slyšíme říkat “Nu co, byli jsme prostě na správném místě ve správnou chvíli a jinak to nešlo”.
I am persuaded that it is very important to remember heroes. They must not be forgotten. Because of the brave exploits of the crew of aircraft KX-B we have gathered together today, haven´t we?
Já jsem přesvědčen, že je důležité si hrdiny připomínat. Nesmíme na ně zapomenout. Ostatně je to právě díky hrdinství posádky KX-B, proč jsme dnes všichni tady, že?
The crew was six men:
Posádku tvořilo šest mužů:
First pilot Sgt / první pilot četař :
Alois Šiška
Second pilot Sgt / druhý pilot četař :
Josef Tománek
Navigator F/O / navigátor poručík :
Josef Mohr
Wireless operator F/O / radiolelegrafista poručík :
Josef Ščerba
Front gunner Sgt / přední střelec četař :
Pavel Svoboda
Rear gunner Sgt / zadní střelec četař :
Rudolf Skalický
Their plane took-off from East Wretham airfield, Norfolk for a bombing raid on Wilhelmshaven docks, Germany on 28thDecember 1941 but did not return. Over the target, the aircraft was damaged by flak and the crew was forced to ditch the plane into the North Sea. One of them, Rudolf Skalický, did not make it out of the ditched aircraft but the remaining five managed to scramble into the dinghy. For the next six days the survivors proved to be the men of great courage and determination, strong-willed to live. Their dingy drifted in the icy North Sea. On the fifth day, both Tománek and Mohr died. Ščerba lay unconscious, Šiška and Svoboda were desperate and decided to end it all. They took a cocktail of drugs from thein first aid kit. Fortunately, they came around. 3rd January 1942 was the day which meant the end of their ordeal. From the original five who survived the crash landing, only three were alive – Alois Šiška, Josef Ščerba and Pavel Svoboda. They were rescued thanks to two Dutch schoolboys, the brothers Thomas and Dirk Zuijderland who spotted the dingy near the coast and called for help. The three survivors were taken to hospital in Alkmaar. Alois Šiška was the worst injured of them and due to have both legs amputated as they became gangrenous after severe frostbite to his feet. But finally, this horrible surgery was not necessary as the gangrene receded.
Odstartovali k náletu na německý přístav Wilhelmshaven 28. Prosince 194, ale nevrátili se. Nad cílem bylo letadlo poškozeno protiletadlovou obranou a byli nuceni přistát v Severním moři. Jeden z nich, Rudolf Skalický se z letadla už nedostal, ale zbývajícím pěti se podařilo dostat do gumového člunu. Po následujících šest dnů trosečníci prokázali nesmírnou odvahu a vůli přežít. Jejich malý člun unášelo ledové Severní moře. Pátý den zemřeli Mohr a Tománek. Ščerba byl v bezvědomí. Šiška a Svoboda byli zoufalí a rozhodli se tomu udělat konec. Vypili napůl koktajl z prášků krabičky první pomoci. Naštěstí však znovu procitli. Jejich utrpení skončilo 3. ledna 1942. Z pěti, kteří přežili nouzové přistání na moři, byli naživu pouze tři – Alois Šiška, Josef Ščerba a Pavel Svoboda. Záchrana přišla díky dvěma chlapcům, bratrům Thomasovi a Dirkovi Zuiderlandovým, kteří zahlédli člun ve vlnách a přivolali pomoc. Tři trosečníci byli převezeni do nemocnice v Alkmaaru. Zranění Aloise Šišky byla nejhorší a hrozila mu amputace obou nohou, protože trpěl snětí jako následek těžkých omrzlin. K amputaci nakonec nedošlo jak snět ustoupila.
Major General Šiška became patron of 322nd Tactical Squadron of the Czech Air Force on August 22nd 2002. From that day the squadron was called “Major General Šiška Squadron”. When in 2003 it was disbanded, the patronage finished with it.
Generálmajor Alois Šiška převzal patronaci nad 322. Taktickou letkou Českého letectva 22. srpna 2002. Letka e od té doby jmenovala letkou generála Šišky. Tato patronace zanikla po zrušení letky v roce 2003.
In 2008, Lieutenant Pavel Linhart of the 222nd Training Squadron came up with the idea of resuming this patronage.
V roce 2008, přišel poručík Pavel Linhart, příslušník 222. výcvikové letky s nápadem tuto patronaci obnovit.
On 4th November 2008, Vlasta Šišková, widow of Major General Šiška, gave her permission for the squadron to be called „Šiškova“.
4. listopadu 2008 dala paní Vlasta Šišková, vdova po generálmajorovi Šiškovi, svolení k přejmenování letky na “Šiškova”.
And it was last year that the members of the squadron put forward the idea to build a monument in Petten in honour of not only General Šiška but of the complete Czech crew of Wellington KX-B.
V minulém roce přišli příslušníci letky na nápad vybudovat památník právě v Pettenu nejen na památku generála Šišky ale také jeho posádky Wellingtonu KX-B.
Their wish was fulfilled. And so we can pay tribute to those heroes – soldiers – whose lives were sacrifice to us all.
Jejich přání se splnilo. A my proto můžeme vzdát čest těmto hrdinům, kteří obětovali své životy pro nás všechny.
Ladies and gentlemen,once again, I must express my thanks and admiration for the heroic crew as well as for all those who were kind and skillful enough to realize the brilliant idea of creating this Memorial. I think that you will agree with me when I say that this is the evidence of excellent cooperation and the prove of the fact that through history the Czechs, the Slovaks and the Dutch can go further into the future together side by side.
Dámy a pánové, ještě jednou bych rád vyjádřil své poděkování a obdiv této hrdinské posádce a také těm, kteří byli ochotni a přispěli svými schopnostmi k realizaci skvělé myšlenky vybudovat tento památník. Jsem přesvědčen, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že toto je důkaz vynikající spolupráce a skutečnosti, že v chodu historie Češi, Slováci a Holandané mohou jít do budoucnosti bok po boku.
_______________________________________________________________
Brigadier general Jiří VERNER, Commander, Czech Air Force
Brigádní generál Jiří VERNER, velitel vzdušných sil AČR
Ladies and gentlemen,
Dámy a pánové,
It is a great honour for me to be here with you, on this place, where the history meets the military presence. Our joint history in this case is the history of the World War II. It was written by Czech soldiers too. The real soldiers who defended the military honor who had promised devotion to the Czechoslovak Republic and were ready to defend their homeland. They obliged themselves to be brave and disciplined. Voluntarily they took charge of many duties and great responsibilities – they have fulfilled these commitments with dignity. Their aim was to liberate their mother land, to stand up against the German invaders and to restore freedom and democracy to the world.
Je pro mne velkou ctí, že mohu být dnes společně s Vámi právě na tomto místě, kde se historie potkává s vojenskou přítomností. Naše společná historie je historie druhé světové války. Tu psali také čeští vojáci. Skuteční vojáci, kteří obhajovali vojenskou čest, kteří přísahali věrnost Československé republice a kteří byli připraveni bránit svou vlast. Považovali za svou povinnost být stateční a ukáznění. Dobrovolně vykonávali řadu povinností a převzali na sebe velkou zodpovědnost – oni splnili tyto povinnosti důstojně. Jejich cílem bylo osvobození své vlasti, postavit se proti německým okupantům a obnovit demokracii na celém světě.
The members of the crew from a Vickers Wellington bomber of 311 Czechoslovak Squadron RAF did not lack personal heroism the same as their colleagues – the pilots. They had left by German occupied Czechoslovakia to contribute to the defeat of Nazism.
Členům posádky bombardéru Vickers Wellington 311. Československé bombardovací perutě RAF nechyběla osobní odvaha zrovna tak jako ostatním pilotům. Opustili svou, Němci okupovanou vlast, aby pomohli porazit nacismus.
After the creation of the 310 fighter wing the Royal Air Force agreed to build up the first Czechoslovak bomber wing. After the extremely short time of training the 311 wing was pronounced operational on the 10th September 1940 and was subordinated under the Bomber Command. It was very typical for the mentality of the Czech pilots to ignore the prescribed height for bombing. To be more accurate they took aim at really low heights. Unfortunately this had caused casualties also as German defense was there to respond. So the Czechoslovak crews had to fight not only against the unimaginably hard navigation at night which goes hand in hand with easily lost orientation but also had to fight through balloon lock and barrage of flacks. On their way back they faced the fatally dangerous Luftwaffe fighters. If they were spotted by one of these killers they had practically no chance to survive. With the increasing number of flights the toll of loss increased also. The similar destiny had the crew of the Vickers Wellington KX-B bomber too. About the true suffering of his colleagues referred major general Alois Šiška, the captain of the plane, which crashed down into the La Manche Channel on its way home after having bombed the German harbor of Wilhelmshaven on 28th December 1941. During the following six days the crew displayed great courage, strength and strong will to survive until their boat was found here at the Dutch coast.
Po založení 310. Stihací perutě, bristské královské letectvo dalo souhlas k vytvoření první a jediné československé bobmardovací perutě. Po nesmírně krátkém výcviku získala 311. perut operační status a 10. září 1940 byla začleněna do bombardovacího letectva. Pro české piloty bylo příznačné, že ignorovali předepsanou výšku při bombardovacím útoku. Pro přesnost shození bomb, útočili z malých výšek. Docházelo proto ke ztrátám, ke kterým přispěla také německá obrana. Československé posádky musely proto bojovat nejen s neobyčejně obtížnou navigací, která jde ruku v ruce se ztrátou směru, ale také s přehradovými balony a protiletadlovou obranou. A na zpáteční cestě je ještě čekali stíhači německé Fulfwaffe. Jakmile je německý stihač zpozoroval, neměli prakticky šanci na přežití. Ztráty narůstaly úměrně se zvyšujícím se počtem operačních letů. Stejný osud postihl i posádku bombardéru Vickers Wellington KX-B. Jejich utrpení popsal generálmajor Alois Šiška, kapitán letadla, které nouzově přistálo v Kanálu La Manche (doslovný překlad – poznámka překladatelky) při svém návratu z náletu na německý přístav Wilhelmshaven 28. prosince 1941. V následujících šesti dnech prokázala posádka velkou odvahu, sílu a nesmírnou vůli přežít až do dne, kdy byl jejich záchranný člun vyplaven na holandské pobřeží.
Unfortunately there was no happy ending to the stories of the Czech military brave pilots and crews when the war was over. They were persecuted by the totality regime and their merit was rehabilitated first in the year 1989.
Bohužel, příběhy statečných českých válečných letců nečekal po válce štastný konec. Byli pronásledováni totalitním režimem a dočkali se rehabilitace poprvé až v roce 1989.
We have gathered here to commemorate the crew of the Vickers Wellington bomber who remained loyal to their ideals and their home land. We will never forget their heroism and determination. This is our military presence; it is our duty to have respect to tradition and heroism of our predecessors.
Sešli jsme se tu dnes, abychom si připomněli posádku bombardéru Vickers Wellington, která zůstala věrna svým ideálům a své vlasti. Nikdy nezapomeneme na jejich hrdinství a odhodlání. Toto je naše vojenská současnost a je naší povinností respektovat tradice a hrdinství našich předchůdců.
On this place, I would like to extend many thanks for establishing a dignified place to commemorate the strength and bravery of the Czechoslovak war pilots and crew to the members of the 222nd training squadron from the 22nd Air base in Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou and also to the major general‘s daughter Dagmar Johnson-Šišková and to all who put one’s shoulder to the wheel.
Dnes na tomto místě bych rád poděkoval příslušníkům 222. Výcvikové letky z 22. letecké základny Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a také dceři generálmajora Dagmar Johnson-Šiškové a všem ostatním, kteří přispěli k úsilí vytvořit důstojný památník síle a odvaze československých válečných letců.
_______________________________________________________________
Closing speech by Mrs Dagmar JOHNSON – ŠIŠKOVÁ
Závěrečný proslov paní Dagmar JOHNSON-ŠIŠKOVÉ
Distinguished guests, ladies & gentlemen,
Vážení hosté, dámy a pánové,
It is customary to hear a few closing remarks at the end of an event and true to this tradition I would like to say a few words.
Bývá zvykem, že na konci akce někdo promluví na závěr. A v duchu této tradice bych i já chtěla říci pár slov.
You all have witnessed the unveiling of this monument which marks the end of a journey for a small group of people better known as the KX-B Monument project team.
Byli jste všichni svědky odhalení tohoto památníku, které je vyvrcholením úsilí malé skupiny lidí, lépe známé pod jménem Projekční tým památníku posádce KX-B.
The idea came from First Lt Zdeněk NOŽIČKA of the 222 “ŠIŠKOVA” Training Squadron of the Czech Air Force and was first discussed with all concerned on the 11th November last year. After the initial tentative steps our small but truly international team was formed and all of us met for the first time here in Petten on the 1st of February this year to assess the possibilities. We all were overwhelmed by the warm welcome and immediate pledge of support from our hostess, Mrs Dekker, the present Mayor of the Municipality of Zijpe. That is when the work really started.
S myšlenkou postavit tento památník přišel npor. Zdeněk NOŽIČKA z 222. “ŠIŠKOVY” Výcvikové letky Českého letectva a první schůzka všech zainteresovaných proběhla 11. listopadu minulého roku. Po prvních nesmělých krocích jsme založili náš malý, ale vpravdě mezinárodní tým a k našemu prvnímu setkání došlo právě tady v Pettenu 1. února letošního roku. Účelem bylo zjistit na místě, jaké jsou vlastně naše možnosti. Byli jsme vřele přivítáni naší hostitelkou, starostkou Správy Zijpe, paní Dekkerovou., která nám okamžitě nabídla plnou podporu. Toto byl začátek skutečné práce na projektu.
My first big thank you therefore goes to our Dutch hosts who made it all possible thanks to their willingness, hospitality and generous help, in particular the members of the department of communications and the department of public works of the Municipality.
Moje první poděkování proto patří našim holandským hostitelům, kteří nám díky své ochotě, pohostinnosti a plné podpoře umožnili vybudování tohoto památníku, především pak pracovníkům oddělní sdělovacích prostředků a pozemních prací Správy Zijpe.
No monument would have been possible without financial backing, so we started a fund raising campaign. All contributions were gratefully received & acknowledged, however big or small. But there are a few I would like to mention, as without their generosity this monument would not have been possible. In particular I would like to thank Mr Jerry Hermansky, Mr. Pavel Kratochvíl and also Dukovany Nuclear Power Station.
Žádný památník nelze postavit bez finančních prostředků,vyhlásili jsme proto sbírku. Všechny příspěvky byly s díky přijaty, bez ohledu na jejich výši. Jsou však mezi nimi některé, bez jejichž štědrosti by tento památník dnes nestál. Proto bych zvláště chtěla poděkovat panu Jerrymu Hermanskému, panu Pavlu Kratochvílovi a rovněž jaderné elektrárně Dukovany.
Publicity was also an important issue. We were ably assisted in this by professional web designer, Mr Tom DOLEZAL (himself the son of another Czechoslovak ex-RAF), who took it upon himself to create and run our own website as his personal contribution to the project.
Publicita byla pro nás také velmi důležitá. V tomto bodě nám byl a je velkou oporou profesionální webový designer pan Tom Doležal (syn dalšího bývalého československého příslušníka RAF), který vytvořil a stále vede naše webové stránky jako osobní příspěvek k projektu.
The monument is truly a result of a team effort, down to the actual building of it. And I would like to take this opportunity and publicly thank those of my friends & colleagues on our team for making it all happen, who are, in no particular order:
Památník je výsledek skutečné týmové práce, včetně jeho fyzického postavení. Využívám proto této příležitosti a veřejně chci poděkovat těm z mých přátel a kolegů v našem týmu, kteří tolik přispěli. Tito jsou, bez zvláštního pořadí:
Major Jaroslav MOROCHOVIČ
Deputy Commander of “ŠIŠKOVA” Training Sqn / zástupce velitele 222. “ŠIŠKOVY” výcvikové letky
First Lt Zdeněk NOŽIČKA
Head of Maintenance Unit of 222 “ŠIŠKOVA” Training Sqn / velitel skupiny oprav 222. “ŠIŠKOVY” výcvikové letky
First Lt Pavel STANĚK
Pilot, Commander of 4th Flight of 222 Sqn / pilot, velitel 4. roje 222. “ŠIŠKOVY” výcvikové letky
Major Jaroslava MOROCHOVIČOVÁ
Chief of Staff of 222 Sqn / náčelník štábu 222. “ŠIŠKOVY” výcvikové letky
And last but certainly not least our Dutch friend & colleague Mr Roel RIJKS whose hard work has been invaluable from the very start and particularly in planning and co-ordinating the work at the Dutch end.
V neposlední řadě bych take ráda poděkovala našemu holandskému příteli a kolegovi panu Roelu Rijksovi, jehož úsilí od samého začátku a především plánování a koordinace práce přímo na místě je nedocenitelné.
It would be wrong of me not to mention my husband Ian, who not only made his own valuable contribution to the project but also had to put up with months of me spending endless hours at the computer often well into the night and again first thing in the morning. Thank you to all of you.
Bylo by nesprávné, kdybych se v tuto chvíli nezmínila o mém manželovi Ianovi, který nejen osobně přispěl k našemu projektu, ale navíc také snášel měsíce, které jsem já trávila u počítače dlouho do noci a v brzkých ranních hodinách. Děkuji Vám všem.
There is just one more thing I would like to say to you today.
Mám ale ještě něco jiného na mysli, což bych Vám ráda řekla.
We set out to build a monument to the crew of KX-B to honour and remember their outstanding courage and their sacrifice in their fight for freedom.
My jsme se rozhodli postavit tento památník posádce KX-B jako poctu a trvalou připomínku jejich odvaze a oběti v boji za svobodu.
But I feel & I know my family does too, that this is more than a monument as on it are two names which, though listed at the RAF Memorial at Runnymede, don’t really have a place to mark their death, as their grave is that unforgiving sea on the other side of the Dyke. But they do now. Rudolf SKALICKÝ & Josef TOMÁNEK are together with their crew members and as close to that sea as they can possibly be. And that feels right.
Jsem ale přesvědčena a vím, že moje rodina je téhož názoru, že toto je víc než památník, protože na desce jsou jména dvou, kteří, i když jsou uvedeni mezi padlými na památníku v Runnymede, nemají vlastně místo, které by připomínalo jejich smrt, protože jejich hrobem je to nemilosrdné moře za hrází. Ted však mají. Rudolf SKALICKÝ a Josef TOMÁNEK jsou spolu se členy své posádky a tak blízko tomu moři, jak je to jen možné. A to je dobrý pocit.
Thank you for listening.
Děkuji Vám za pozornost.
_______________________________________________________________
